Františkovy lázně fotky

Krátká báseň

Pod hvězdami noci, není mi pomoci. Líbíš se mi to se nezměnilo, s tebou mé srdce ožilo. I když dostalo další ránu, chci tě hladit k ránu. Po vlasech a kůži, dát ti černou růži. Když svět mne nenávidí, mou bolest nikdo nevidí. Bolest co nejde vyléčit...

Kresba strom a hřbitov

Zbarvený podzim v Aši

Podzomní nálady

Tak jelikož je podzim tak se mi nálady 
Jako den a noc více než normálně
A stud větru za zády
Na depresi vlně

Tichost mých úst a uzavřený svět
To je můj problém, neumím komunikovat s lidmi
Umírá i poslední tepla květ 
Tak tvář zahal mi

Padá listí a kapky deště
Listí se do barev barví
Kolik toho snesu ještě?
Kdo ví?

Nic mne nebaví, jsem bez nalády k čemukoli
Nemám náladu na lidi ani s nikým komunikovat
Noční můra ty časy byli
Na noční oblohu se dívat

Dèšť jsou slzy andělů co plácí krev
Na můj hrob padá rudý déšť
Raději být mrtev
Kolik toho musím snést?

To by mne zajímalo...

Sen

Sním o lepších dnech
Utopena ve snech
Bez lásky v utrpení
Kterému konec není
Kdy bude konec?
Kdy odbije zvonec?

Slzy co chtějí téct
Nejde utéct
Kroky přes most bolesti
Skočit bez radosti
Kroky přes střepy, rozřezané nohy
Jako ďábel co ztratil rohy

Zarostlý dům fotky

Tajemná žena

Chodil jsem tam často, ale nikdy jsem ji tam neviděl. Ano to sem chodím už dost dlouho, ale v životě tu nebyla. Kdo je to? Kdo zde ruší mů klid? Chodil jsem sem relaxovat od lidí, ale dnes jsem tu nebyl sám. Cítil jsem něčí přítomnost a pak ji uviděl, ale působila jako by mou přítomnost nevnímala. Prošla jako tělo bez duše. Byla celá v černé a nebylo ji vidět do obličeje. Takže ta záhadná žena najednou zmizela. Prošla pár metrů ode mne a ztratila se v temnotě. Pak jsem ji tu dlouho neviděl, ale něco mne nutilo zjistit kdo to je. Nemohl jsem tu záhadnou ženu dostat z hlavy. Jako bych byl něčím omámen. Jako nějaké divné kouzlo, kterého jsem se nemohl zbavit. Jako prokletí. Nějaký druh prokletí. Proč ji nemohu dostat z hlavy? Nakonec to přešlo v posedlost. Všude jsem ji hledal a viděl. Jako by byla najednou stále semnou. Jako by byla v mé blízkosti až mne to začalo děsit. Myslel jsem si že jsem se pomátl. Zbláznil. Začal mne pohlcovat pocit šílenství. Začalo mi hrabat. Když jsem šel spát tak se zjevila její siuleta nad mou postelí. Na to, že jsem ji vyhledával mne to začalo děsit. Nevěděl jsem co mám dělat. Jako by mne sledovala všude kam jsem se hnul. Nakonec jsem se bál vyjít vůbec mezi lidi do ulic. Toto se mi nikdy nestalo. Přitahovala mne k sobě jako magnet, ale ten divný děs mne též přitahoval. Strach, který mne přitahuje? Co to semnou je? Bál jsem se ji, ale zároveň po ni toužil. Zjevovala se mi už i ve snech. Nedalo se to vydržet. Ty divný pocity a emoce. Dohnalo mne to k šílenství. A nakonec k sebevraždě....

Tři sestry

Byla relativně normální holka. Jen byla emo. A měla svou emo partu co vytvořila. Bylo ji sedmnáct let, skoro osmnáct. Ostatní byly mladší než ona. Byla nejstarší. Byla něco jako jejich máma. Starala se o ně. Měla je ráda. Byly něco jako uzavřená společnost. S nikým jiným než spolu se nebavili. Měli se rádi. Chodili spolu na koncerty a chlastačky. Byli depresivní, ale když byli spolu tak se velmi bavili a smáli se. Liliana je všechny vedla. No normální? To asi nakonec moc ne. Byli šílení. Jak se to vezme. Tato parta byla jiná i než jiné emo party. Byli něco jako kult. Zabývali se černou magií i ji provozovali. Zahrávali si s ďáblem. Byli něco jako děti co hrají s čím nemají. No jo, jenže Liliana byla ďáblovo dítě. Ona jedině věděla přesně co a jak dělá. Byla prvorozené dítě satana. Takže si vytvořila satanistický klub. Byla jako ďábel sám v ženském těle. Ostatní se jim stranili. Jenže nakonec došlo i k lidským obětem. Začali vyhledávat upíry co by je proměnili. No a tak jednou si je našli tři upíří sestry. Carol, Rose, Kain. Byli to upíří sestry , které byli z vládnoucího klanu. Kain vedla celý klan když se dostala k moci. A měla dvě sestry Rose a Carol. Byli dobrá trojka. Ani jedna nebyla normální. Byli psychopatické, dominantní a šílené. Chtěli zpět svou dávnou moc a sílu jako měli kdysi. Hledali spojence do svých klanů. Chtěli ovládnout svět, kterému kdysi vládli. Chtěli znovu ovládnout tento svět a tato parta se jim jodila jako další klan. Jako další pomoc k moci a slávě. I když Kain už měla svůj trůn zpět tak chtěla více. Koruna ji nestačila, chtěla více moci a síli. 

Byli už teď dost mocný a silný, ale zo jim nestačilo. Prahli po moci. O nic jiného jim nešlo. Carol měla přítele, ale člověka. Carol šlo i o lásku. Rose cítila jen bolest a Kain hnala především moc. Každá žila pro něco jiného, ale i tak na sebe nedali dopustit. I když si každá jela to své tak se měli rádi. Carol a Rose hnala láska i když Rose láska zničila tak po ni na tu věčnost stále toužila. Museli se skrývat ve stínech před lidmi takže se museli před lidmi přetvařovat a působit jako lidé. Žili ve starém opuštěném sídle hluboko v lesích a skalách ukryti před lidmi. Lidé je vyhnali do ústraní. Byli nádherné. Magické a kouzelné. Bylo na nich poznat, že nejsou lidské bytosti, ale i tak lidi neměli rádi. Ty podřadné červy. Lidé jsou odpat a jídlo. Nic více nejsou. Chodili na lovy a vždy zabili hodně lidí. Chodili na lovy daleko od svého sídla. Pokaždé jinam kvůli lovcům aby hned nenašli jejich sídlo. 

Nebyli úplně blbé. Aby je lovci hned chytili. To si nemohli dovolit. Moc riskantní. To by jim přethalo plány a cíle, ale i tak po nich šli. Byli hlavní cíl lovců. Jak jinak, že. 

Takže si s té emo party udělali další svůj klan. Řekli jim zákony, které nesmí porušit jinak budou zničeny. Musí odteď poslouchat řád a zákony a na to nebyli zvyklý. Mysleli si, že být upírem je sranda, ale nakonec začali zjišťovat, že si hráli na špatném písečku. Odteď musí poslouchat královnu a její dvě sestry. Tento klan dostala na starosti Carol. A Rose pak na to nový gothic klan , který byl v povaze podobný tomu emo klanu. Ty děcka potřebují pořádnou lekci a naučit je řádu a poslušnosti. Ten gothic klan byl alespoň elegantní a měl určité vychování takže to Rose neměla tak moc těžké jako Carol. Ty gothic klan byl vděčný za to že mohou být upíří zato ten emo klan byl nakonec zničen. Ten se nedal poučit a dělali věci proti řádu. Nedokázali je poslouchat tak je Kain zničila. A vytvořila si lepší klany. Nakonec se dostali úpně k moci a ovládli svět lidí. 

I upíři umí milovat- 1. Kapitola

Bylo chladné říjnové ráno když Viviane šla na svůj oblýbený hřbitov . Chodila ráda na hřbitovy relaxovat. Byla jiná než ostatní. Lidé ji neměli rádi tak žila v ústraní daleko od lidí v opuštěné továrně v lesích. Ráda chodila na ten opuštěný hřbitov u lesa na okraji vesnice kde byla blízko té opuštěné továrny. Chodila tam psát básně a příběhy do svého sešitu. Byla tichá a introvertní. Lidé ji zničili život a vyhnali do ústaní. Neměla tu podřadnou rasu v lásce a oni ji. Chtěla se pomstít svým nepřátelům . Začala brutálně vraždit každého kdo ji kdy ublížil. Stal se z Viviane masový psychopatický vrah. Zapálila si cigaretu už byla skoro u hřbitova . Nechtěla být člověk. Milovala chuť lidské krve svých obětí. Dokouřila cigaretu a vešla na hřbitov. Šla si sednout na svůj oblíbený hrob. A začala psát příběh. O svých snech. O vysněné dívce, po které dlouho toužila. O své lásce s mramorovým chladným srdcem. O té z jejích snů a představ. O své krásné paní temnot. Královně prokletých duší. O té temné královně, kterou už přes rok milovala...Ano láska ... Je bolestná, ale může být i krásná?

I upíři umí milovat prolog

Život na zámku byl nudný dalo by se říci. Pořád ten samý stereotyp stále se opakující dokola. Už ji nebavila ta nudná samota a utrpení. Nebavil ji ten nudný život. Za tu věčnost ji vše omrzelo. Žila už hodně dlouho. Pár staletí to bude. Nudný to život. Necítila emoce ani city až na tu samotu a prázdnotu žití. Nic ji už nebavilo. Všichni ji opustili a zůstala úplně sama. Žila v opuštěném paláci měla mnoho svých klanů. A musela řešit politiku. Nedávno si vybojovala trůn. Takže starosti, ale byla tak osamělá. To se hold upírům stává, že cítí tu prázdnotu. Proto si vytvářejí a hledají své společníky pro věčný život. Jen protu prázdnotu. Ale někteří i kvůli svým plánům atd. Někteří si myslí, že být upírem je tak snadné, ale není to úplně pravda. Upíři jsou vážně osamělé bytosti co trpí ano někteří si to užívají, ale ne každý to dává ten věčný život a zabíjení lidí....I upíři umí milovat.. 

Drawing for my love

October Cemetery photos

Láska

Musím na tebe stále myslet
Nemohu tě dostat z hlavy
Je to divný pocit na mé hrudi
Jsi nepezpečná a to se mi líbí
Co jiného chceš slyšet?
Nezajímají mne ty tupé davy
Srdce mé patří ti
Když se něco slíbí

Miluji tě už dlouho
Jen jsem se bála ti to říci
Ale tys to stejně cítila
Vím to cítím to
Ty má černá duho
Mé srdce k tobě kráčí
Do tebe jsem se zamilovala
Královno noci vím to


Miluji tě lásko
Dala jsi mi novou naději
Na šťestí v životě
Plném bolesti a žalu
Má krásnovlásko
S tebou chci být nejraději
Projdeme se po hřbitově
V tom emocí a citů návalu

Prostě tě miluji
Má královno noci 

Drawing Heart

Korále a růže

Seděla na zahradě v altánu a prohlížela si alba zašedlých fotografií. Vzpomínala na své mládí, tancovačky, dětské lásky, školu a na svůj dosavadní život. Kolem ní rostly nažloutlé a narůžovělé růže. S bílími liliemi a fialkami. U altánu byl rybníček se sochou anděla. U stromu u rybníčku byl pohřbený Erik její pes a jejích pět koček s kocourem. Po zahradě běhali ještě tři kočky co jsou zatím na živu. S nimi si hráli vnoučata. Seděla tam tak a sledovala ty malé hrající si děti a vzpomínkami se vrátila do svého dětství jak si hrávala na louce a jezdila na koních. Sáhla si na obličej a byl jiný. Ano její obličej už měl vrásky a vlasy sbělaly.

Vyrůstala na statku mezi zvířaty a sedláky či farmáři. Jen když ji bylo osmnáct musela ze statku odejít. Statek byl rozprodán a ona musela jít bydlet jinam. Ano vyhodili je z jejich domova. Ji a její rozrostlou rodinu. Zvěř šla na maso a statek jim zbourali. Ale nebyli jediní. Vyvraždili pomalu celou vesnici a i některé okolo. Zabíjeli jen židy. Vše šlo k zemi až na kostel. Ten jediný Němci neměli sílu zničit. Ano jediný ten kostel na ostrůvku. Vesnice byli zatopeny a vznikla odporná přehrada. Ano vesnice byli zbourány a zaplaveny.

Seděla uprosted růží a svírala korále. Matčiny korále. Nažloutlé až do stříbrna. To jediné ji zbylo na mámu. Její máma s otcem už dávno zemřeli. Zabily je nacisti když byla malé dítě. Byla ze židovské rodiny, ale ji a bratrovi s mladší sestrou se povedlo utéci. Ano jim jediným se povedlo z rodiny tehdy přežít. Oni jediní rozvíjí rodinu a pokolení dál. Její manžel ještě žil s ní v tom spustlém baráku obrostlý břečtanem. Měli spolu dvě děti. Adama a Daniela. Byli to dvojčata.

Jejich syn Adam měl pět dětí. Josefínu, Petra, Simonu, Evu, Veroniku. A druhý syn Daniel jen tři. Cyrila, Žanetu, Moniku. Jenže Daniel pak zjistil, že je gay tak manželku opustil. Na otce ji zbyl jen růženec s rudou růží a židovská hvězda-hvězda Adamova. Seděla a přemýšlela nad minulostí. Začali ji téci slzy po tvářích. Přes její povadlou kůži ji tekli slzy jako hrách. Děti si hráli a řvali. Ona to ovšem neslyšela.

Petr spadl a rozbil si koleno. Vyběhl její manžel a uviděl ji opět v tom stavu. Už ji tak znal. Znal tyto její výpadky. Hned přiběhl za zraněným Petrem. Plakal. Bylo mu pět. Vzal ho za ručičku a šel mu to ošetřit. "Dědo, co je z babčkou?" ptal se ho najednou Petr. Děda se zarazil. Jak mu to má vysvětlit? "Babičce není dobře. Bude v pořádku. Uvidíš." odvětil mu děda. "Opravdu?" strachoval se Petr. "Ano." uklidnil ho děda. Babička se začala probírat k životu. První věc co jí padla na oči bylo krvavé koleno Petra. Vyděsila se.

"Já mu to ošetřím." pronesla. "To je v pořádku lásko. Ty se pěkně připrav." odvětil. "Na co?" odvětila babička zmateně. "Uvidíš" řekl s úsměvem. A odvedl Petra do obýváku. "Sedni si jo? Ošetříme to." a odešel pro lékárničku a vzal i nějaké kapesníky. Když došel z chodby tak Petr už běhal po obýváku. "Sedni si jinak ti to neošetřím." zavyhrožoval děda tak Petra přimněl aby si sedl. Vyndal desinfekci a kapesník. Vydensifikoval mu rozseklé koleno a obvázal obvazem a udělal uzel.

"Tak a běž zase ven Petře" vyhnal Petra ven. Pak uklidil lékárničku a vzdychl si. Zvedl telefon a zavolal jejich rodičům. Aby si děti odvedli. "Ano?" ozval se syn do telefonu. "Odvezte si někdo děti, prosím" prosil Adama. "No já jsem ještě v práci. Co se děje tati?" divil se Adam. "Máma. Však víš. Zase jí není dobře." staral se její muž. "A co já s tím? Tak ji zavři do blázince. Beztak už jen sedí s tou blbou růží a korály a nevydá ze sebe hlasu. Patří tam." pronesl sobecky Adam. "A ticho! Je to tvá máma! Takže si odvezte děti do pěti odpoledne!" vyjel na něj otec. "Fajn!" zavrčel Adam a položil to.

Super řekl si v duchu. Idiot. I když věděl, že má pravdu nebyl schopný ji jen tak šoupnout do blázince. Na to ji moc miloval. Obvolal pár svých známých a uspořádal pro ni tancovačku a párty. U jednoho svého kamaráda. Věděl, že má ještě pár tanečních šatů a bot i když je nevyndavala. Vyšel ven na zahradu když přijel Adam se svou manželkou pro děti. Bylo kolem páté odpoledne. Naložili děti v tom chaosu. Nestihl je varovat. Adam ani nepozdravil a jeho žena ano.
Odjeli.

"Tak lásko, převleč se!" řekl s úsměvem. "Co?" vyjekla nechápavě. "Do svých tanečních šatů, Lásko" odvětil ji. Vzal ji za ruku a políbil její pokřivená ústa. Pohladil její bílé vlasy a zavřel album vzpomínek. "Nemůžeš se v tom utápět věčně. Půjdeme si ten život osladit, alo lásko?" dodal. A odvedl ji do pokoje. "Tak se obleč. Prosím" prosil zoufale. Už nevěděl jak dál. Její trápení ho mučilo. Nežila. Vůbec se nesmála. "Tak dobře miláčku" proneslo se tichem a pousmála se. Super zajásal v duchu.

Tentokrát to šlo snadno. Vzala si své rudé šaty a rudé podpatky a své náušnice. Vzala si na sebe matčiny korále a tátův růženec a on černý oblek. A vyrazili na tancovačku. "Dlouho jsem už netančila" pronesla náhle. "Já vím, Lásko" odvětil. A v hlavě se mu zrodila ona myšlenka. Asi už přišel úplně o rozum. Došli na párty k jeho kamarádovy. "Ahoj Johne!" potřásli si rukou. "Vítejte paní Sennová. Rád vás po tak dlouhé době vidím. A jak se vám daří?" a to byla chyba. To říkat neměl. Už se brala k odchodu. "No tak lásko! Sotva jsme přišli a už chceš odejít?" snažil se ji zadržet. Ale marně. Rozběhla se domů.

Chtěl běžet za ní, ale John ho zadržel. "Zůstan." řekl mu John. Asi viděl, že je z ní mimo. A chtěl mu pomoci. "Na. Napij se." a podal mu skotskou. "Ne, děkuji. Já nepiji" odmítl, ale pak popadl flašku a na ex vypil tak půl flašky. John ho chtěl zarazit, ale pak si řekl, že to potřebuje. A na víc je dospělý. Nalil do sebe rumy, zelenou, vodku, skotskou i whisky. Až pomalu nemohl chodit tak malátným krokem vyrazil domů.

Žena už spala tak úplně namol padl na zem a pak se nějak posadil a přitiskl ji na obličej polštář. Začala sebou škubat a kopat nohama. Až nastalo ticho a on usl na podlaze. Ráno si nic nepamatoval jen nevěděl, proč leží na zemi. A měl kocovinu takovou, že málem skolaboval. Když se mu povedlo vsát tak zahlédl na své lásce polštář. Divil se proč má na obličeji polštář. Tak jí ho sundal a odhodil. A šel si do kuchině udělat jídlo. Udělal palačinky s medem a šlehačkou. Tak jak to milovala a pustil její oblíbenou hudbu. A šel k ni do pokoje a radostí a úsměvem. Divil se, že ještě spí v tuto dobu už bývala vzhůru.

Tak s ni začal cloumat. Marně. Nehýbala se a její tělo bylo bledé a ústa nafialovělá. A oči vypoulené. Ne to není pravda! To nemůže být pravda! Ona je mrtvá! Pak si začal rozpomínat na tu noc. Ne! Ne! To není pravda! To já ji zabil! Ne! Podlomili se mu nohy a zacal se třást hrůzou. Zhroutil se. Objal její bezvládné tělo a políbil ji. Co jsem to kurva udělal? Na její bledou tvář začali dopadaj jeho slzy. Vzal její bezvládné tělo do náruče a šel na zahradu.

Pak došel do kůlny pro lopatu a vykopal ji hrob u růží a vložil tam se slzami její mrtvé tělo a pak si šel pro pistoli a vrátil se k jejímu hrobu. A pal! Vystřelil si mozek. Jeho tělo padlo na to její....

Malá čarodějnice z města

Bylo ji sedmnáct let. Bydliště Darwe město na okraji světa.
Byla čarodějnice, ale skrývá se před lidmi.
Její jméno je Darkye Salem.
Žije na okraji města v chalupě uprostřed lesů.
Zabývá se černou magii.
Ubližuje lidem. Baví jí to. Lidé ji ublížili tak utekla do lesů od lidí.

Když už ji lidé hodně naštvalo tak odešla ještě s nějakými čarodějnictví provádějící ženami. Odešli do světa, který si vytvořili na měsíci. Pojmenovaný Lunare. Tento svět byl jen pro čarodějnice. Vládne mu Darkye Salem. Vzala sebou všechny zbylé čarodějnice ze Salemu. Vzniklo tam sídlo nejvyšší čarodějnice. Vládne všem čarodějnictví a ovládá nejlépe magii všech druhů. Postupně se čarodějnice z lidského světa stěhovali do světa Lunare. Tady vytvořili různé bojové mechaniky k bojí. A na zemi vytvořili roboty proti lidem. Chtějí vyhladit lidstvo. Když si hraješ s čím nemáš, spálil se. Je to tak.

Zatímco roboti šli po lidech tak čarodějnice připravili pomstu lidstvu. Vytvořili mechaniky lodě a různé zbraně, cyber zbroj, různé mechanismy na útok proti lidem. Rozhodně se neměli v plánu rozhodnutí jiného. Nenávidět lidi je naučili lidi. Byli na ně zlý a kruti tak se čarodějnice nastvali na lidi. Nastoupí do mechanických lodí a už vyrazily vesmírem na planetu zemi. Začíná válka mezi světem lidí a světem čarodějnice. Do této války se přidali i demoni všechny druhy. I královna Lilith. Všechny světy v sobě. Lidé, čarodějnice, démony, upiri, vlkodlacich. Všechny světy v sobě.

Listopadu padl svět lidí a celé lidstvo.

Mramorová socha

Samota a bolest
Jedné gothické dámy
Venku větru šelest
Na zdech prázdné rámy

Černě oděna stála tam
Sama jako socha z mramoru
Na tom hřbitově
Je jedna z divných dam
Chtěla odejít tam nahoru
Nechtěla být na světě

Hřbitovní vůně mrtvých
A květy na hrobech
Píseň zesnulých
Leží tam v květech 

Sky photo

Ďáblovo dítě

Byla nádherná. Měla červené oči a zuby jako břitvy. Blond vlasy dlouhé a krásné. Byla paní noci. Temnota její duše se nedá rovnat s ďáblem. Byla jeho dítě, ale stokrát horší než on. Stvořil svou pomocnou ruku pro růzbé úkoly. Byl sice vládce pekla, ale zánerně stvořil sebe v ženské podobě. Ano jmenovala se Lilitha. Přezdívá se ji rudá luna. Byla sukuba. Královnou pekla samotného. Je to destruktivní energie, která je v každé ženě. Ale jen jedna se může stát královnou. Byla temná až za hrob. Ano ona se měla stát královnou. Ano ona ta dívka měla největší pradispozice k tomu být královnou samotného pekla, ale ona nechtěla. Bála se toho, že ztratí úplně svou mysl, a že přestane vědět o své existenci k tomu chtěla být upír. Nakonec si vybrali jinou k tomu stát se královnou. Tak ji spadl kámen ze srdce. Nakonec si ji vybrala královna upírů. Takže bude dcera královny upírů. To si přála. Být démonický upír. A to si vybrala sama bez žádného nucení být královnou pekla. Bude konečne to co chce být ona sama a ne ostatní. Nenáviděla když ji někdo do něčeho nutil to k tomu pak začne mít odpor. I když by to třeba chtěla tak to neudělá když ji někdo nutí to udělat. 

Nenávist k lidem ji hnala dál životem. Pomsta těm co ji ublížili. Ano prahla po pomstě. Lidé ji zničili psychiku věřila lidem a to byla ta chyba. Jsou prolhaní, falešní, zlý. Chtěla být krutější než lidi a vyhubit je. Aby se ji ti červy klaněli. A to, že si ji zvolila královna upírů ji hrálo do noty. Byla nadšená. Chtěla se konečně pořádně pomstít. Chtěla zničit ty co ji dostali na dno. Ty kteří si jen hráli s jejími city. Chtěla být krutá a chladná. Královna upírů ji proměnila jednu krásnou chladnou noc. A stala se tím po čem toužila celý život. Už za svého lidského života poznala mnoho upírů a různých bytostí. Už za lidského života měla mnoho schopností i pila krev. Byla poloviční upír, ale teď je konečně úplný. Pomsta bude sladká...

Čarodějnice z Velsmary

Byla chladná letní noc když se Mary dostala z Velsmary do lidského světa. Velsmary je její rodný svět. Ale nějak se ji povedlo se dostat do lidského světa. Tyto dva světy jsou neprůchozí, takže se záhadně ocitla v lidském světě. Mezi těmito světy neexistuje nic jako dimenzionální brána. Takže to byla ještě větší záhada jak se to stalo. Byla zvyklá na svůj svět. Ještě větší problém byl, že byla uvězněna v lidském světě v pravé své podobě. Byla zvyklá na čerstvý vzduch a krásu svého světa. Na rostliny všeho druhu a čistou barevnou vodu na své kamarády víly a čaroděje. Navíc milovala jednoho napůl elfa napůl víláka. Ano láska k němu byla veliká. Takže byla zmatena a zprvu nevěděla kde je. Myslela si, že se ocitla v nějaké části svého světa, kterou ještě nezn, ale nebylo tomu tak, ale ona to nevěděla, že je mimo svůj svět. Neznla pojem třeba, auto, dům. Nevěděla co to je. Ano viděla nějakou pro ni divnou přírodu, ale neznala tento druh přírody. Byla pro ni moc temná. U nich bylo vše v barvách. Barevné stromy, voda, vzduch, zvířata. Takže tento svět pro ni byl zděšení. Zděsila se té ponuré temnoty a to, že se ji hůř dýchalo. Najednou se nemohla nadechnout. Ztráta vědomí.

..........

Ale jsou zvyklý žít ve stromech a květinách, ale tyto květiny byli moc malé na jejich poměry, a strpmy taky. Nemohla dýchat tak padla do bezvědomý. Našel ji jeden hoch co měl i sestru. Sice byla pro něj byla divná, ale v nadpřirozeno zlehka věřil a jeho sestra tím byla posedlá. Nejprve si myslel, že to má být nějaký divný kostých na halloween, ale halloween měl být až následující týden. Takže to bylo vážně divné k tomu vedle ni leželo divné barevné koště, které se k halloweenu nehodilo. Takže to bylo velmi zvláštní. A velikostí moc jako člověk nevypadala. Vypadala jako dospělé dítě. Takže ji donesl k sobě domů pro svou sestru. Žil se svou sestrou a miloval ji. Sesterská láska, která se v lidském světě moc nevidí. Ale ne, že by spolu spali jen se měli rádi jako bratr a sestra. Takže nic mezi nimi nebylo. Ale i tak byli jako nejlepší přátelé, více než bratr a sestra. Jejich vztah byl zvláštní a lidé je moc nechápali. Též se lišili od společnosti. Oba vyli vegeteriáni a uctívali přírodu a zvířata pro ně byli posvátný. Měli raději přírodu a zvířata než lidi. Dalo by se říci, že mezi lidmi nebyli moc vítáni. 

Donesl ji domu jako novou kamarádku své sestře. Vzal ji do své rodiny. Byla zvláštní jako oni. Moc přátel neměli. Položil ji do své postele, protože zatím neměl kam ji dát. Takže ji musel v jejich domě připravit pokoj. Byl tam jeden opuštěný co se mohl použít pro neznámou dívku. Jeho sestra byla démon též uvězněna v lidském světě jako neznámá dívka, jenže svou sestru bral jako člověka. Neodsuzoval ji ani nebral za blázna on sám byl jiný, ale nechtěl si to přiznat. Jeho sestra Bellary vtrhla do jeho pokoje. " Kdo to je?" zděsila se. Bála se lidí i všeho co neznala. Jako démon najednou ucítila přítomnost neznámého druhu bytosti, ale ne lidskou vůni. To ji vyděsilo ještě více. Znala jen svůj svět ze, kterěho pocházela a ten lidský. Ale jiné světy neznala. Jenže jeho sestru seslali na zem pro vyhubení lidstva, ale to ještě nevěděla, že Mary má stejný úkol jako ona. Vlastně ani Mary o svém úkolu nevěděla. Takže je to teď jedno. "Není člověk." pronesla Bellary ke svému bratru Annymu. "Cože? No vypadá jinak..." musel přiznat. " No vlastně mne to napadlo. Při jejím vzhledu." dodal zamyšleně. " Ale tento druh bytosti neznám." pronesla Bellary. " Aha. Takže ji do rodiny nechceš? Já ti chtěl udělat radost" pronesl její bratr. " Chci. Chci ji prozkoumat a zjistit více informací o tomto druhu" pronesla teď už nadšeně. "Bude má nová kamarádka. Připrav ji pokoj" řekla svým líbezným hlasem. Takže začal řešit postel. Tu sehnal od kamaráda. A zbytek chce nechat na ní až se probere. Mary se probrala skoro na halloween po týdnu. " Jak se jmenuješ? Já jsem tvá nová rodina." pronesl k ní on. A Bellary se hned musela ozvat. " A má" dodala. " Já jsem čarodějnice Mary." pronesla znateně. " Kde to jsem? " pronesla Mary. "  Toto je lidský svět prosím. A mám pro tebe kamarádku co jsem ti vytvořila. Snad se budete mít rádi." řekla Bellary s úsměvem ve tváři.

"Toto je Shary. Víla. Sice lehce uměle vytvořena, ale je hodná. Spíše jsem ji dostala sem z jejího světa" pronesla Bellary. Nakonec se všichni skamarádili. Byla to dobrá rodina. Měli se tam všichni rádi. Jenže Mary chtěla zpět do svého světa. Nakonec Mary přišla na své poslání a s Bellary zničili svět lidi. Nakonec se Mary povedlo dostat zpět do svého světa díky tomu, že její láska ji vrátila zpět domů. Bylo to nečekané takže se nemohla rozloučit se svými přáteli z lidského světa. Ukecala ho aby se za ty dva lidi přimluvil. No lidi démon, víla, člověk. Bylo ji pak řečeno, že tyto světy už jsou díky zničení lidského světa průchozí a, že se mohou navštěvovat. 

Osiřelá upírka

Bezcenost. Bolest. Smrt lásky. Seděla na okně a pozorovala hvězdy noční oblohy. Všude kam se podívala viděla jeho tvář. Bylo ji smutno. Ani ho nestihla oslovit dříve než se to stalo. Z bolesti nedokázala chodit ani na jeho hrob. A to mu tam chce nosit rudý růže, ale nedokáže tam jít. Pořád pro něj truchlī. Rány co se nikdy nezahojí. Toužila po něm a jeho lásce, ale byl mrtev a to ji bolelo nejvíce. Nedokáže ho dostat z hlavy. Když byla naposledy v psychiatrické léčebně nevydržela to a vytiskla si jeho fotky z facebooku. Občas chodí na jeho profil a vzpomíná na největší chybu svého života. Byl zrovna říjen podzim milovala. Ale nebyla schopna vyjít mezi lidi. Bylo ji mizerně, ale podzim si užívala. Její úsměv zemřel. S jeho smrtí, ale i s jinými událostmi. Hodně lidí ji zlomilo. Ano moc věřila lidem a to ji zničilo. Nenávidí lidi. Byla by raději mrtvá než žít s tou bolestí v sobě. Temnota ji prosakovala. Byla upírka takže nebylo tak jednoduché zemřít. Slunce ji nezabije a lovci ji nebavily. Nechtěla se nechat zabít odpornými červy jménem lidi. Milovala chuť lidské krve. Byla lovec noci. Byla nádherná. Černé oči , rudé vlasy a bílou kůži jako mramor. Byla chladná jako led. A bílá jako sníh. Milovala podzim a zimu. Tyto roční období byli jako ona. Byla náladova jako podzim a chladná jako zima. Byla nemrtvá, ale tak moc smutná. Lovci zabili její lásku v době kdy byla ještě člověk. On byl krásný čistokrevný upír z rodu Drakye. A ona se stala sestrou královny upírů. Ano královna upírů si ji vybrala už dávno za svou společnici věčnosti. Ano je sestrou královny upírů. Byli sestry konečně už i pokrevně. Před několika lety došlo k její úplné přeměně v upíra. Milovala noc a chladný svit měsíce. Byla avšak moc osamělá. I když měla svou sestru, ale ta byla stále zaneprázdněna politikou. Takže se moc nevídali. Každá z nich byla z jiného místa. Sebepoškozovala se, ale rány se ji hned zahojily. Zrychlená regenerace. I když upíři mají smrtelné schránky jejich těla nejsou úplně jako lidská. Ano je to tak. Típádem když do sebe řízla žiletkou či skalpelem tak se ji rány zahojily hned. Takže to dělala pořád. Byla to její znuděná hra. Ráda si tak hrála. Život ji nudil i předtím než se stala upírkou. Nakonec se o ni začali zajímat lovci protože měla velikou moc a sílu a přeci jen je teď sestrou upíří královny. Takže si lovci vzpoměli vážně brzy. No jo lidi, že? 
Takže začala její válka s lovci. Královna upírů se do toho vložila s mnoho svých klanů. Měla mnoho svých klanů a stále se přidávali. Lovci byli nakonec poraženi. A její matka a sestra si ji začala více všímat. Teď měla o jednu hlavní starost méně, ale jen dočasně....tyto války jsou nekonečné...

Neznámá temnota

Byla tma. Nebylo vidět na krok. Najednou se v houkání sov za mnou ozvaly zvuky jako něčí kroky? Vůbec nevím co to je. Ale děsí mne to. Ztratil jsem se uprostřed lesů snad? Někde daleko od civilizace. Nevím kde to přesně jsem. Ale ty divné kroky v mých zádech se přibližují. Jako bych podvědomně začal zrychlovat. Dech se mi najednou zrychlil. V dáli bylo slyšet vytí vlků. Strach. Nevěděl jsem co mám dělat. Když se zastavím tak mne dostane to co mne sleduje, když zrychlím do běhu sežerou mne vlci. Byl jsem strachy bez sebe. Alespoň vědět co mne to sleduje. Achjo. Co jen dělat mám? Zakopl jsem. A praštil sebou na zem. Ty kroky se zastavili přímo nademnou. Takže jsem tam tak ležel strachy bez sebe. Strachy jsem se bál otočit. Strach. Jak tyto pocity beznaděje nenávidím. Najednou mne něco mrštilo do neznáma. Narazil jsem někam, do něčeho tvrdého. Asi jsem se rozmázl o nějaký strom a spadl na kameny. Něco ostrého se mi zarazilo do nohy. Jakovy mi něco prorazilo nohu skrz nazkz. Hrozně to bolelo. Něco křuplo v mé noze. Asi zlomená kost. Noha napadrť. Co to kurva je? Co se to děje? Kde to jsem? Nešlo to začal jsem skučet bolestí. 

Strašně mne to bolelo. Černá neznámá čistá temnota. Bylo to jako nejhorší noční můra. Vlastně je to noční můra. Jen nespím. Myslím, že jsem dostatečně vzhůru. Najednou jsem nečím proletěl. Asi nějakým oknem. A propadl jsem se do neznáma. Strach tomuto už se neda říkat ani strach. Co je oproti tomuto strach? Ptal jsem se sám sebe v duchu. Ach. Opět ty kroky. Co či kdo to je? Lapal jsem po dechu. Bylo to jako bych ztratil dech. Jako bych byl nějaký divný druh mrtvoly. Nechápal jsem nic z toho co se dělo. Bylo to jako v nějakém jiném světě mimo ten lidský. Ale až moc reálný a skutečný. Plazil jsem se kamsi do neznáma snažíc se zjistit po hmatu prostor ve, kterém jsem se nacházel. Objevilo se rudé světlo , ale ne dostatečně silné abych viděl věci kolem sebe. Pořád ty divné kroky. Kolem mne kroužili. No zbělo to jako kroky. Ale vlastně jsem si nebyl zcela jist co to je. Abych pravdu řekl. To rudé světlo se přibližovalo blíže a blíže ke mne. Skřek, skřípot, a ty divné zvuky a kroky? Kurva co jsem komu udělal? Přemýšlel jsem v duchu. To světlo se zvětšovalo a pak jsem přestal vnímat. 

Krvavá Luna

O půlnoci na hřbitově
Upíři mají krvavý bál
Krev chutná krásně kovově
Jen pojď dál

Už na tebe čekají
Rudá luna svítí
Lidskou krev milují
Měsíc ozařuje hřbitovní kvítí

Čekají na své oběti
Schováni mezi hroby
Na krvavé objetí
Ostrými zuby

Jsou to noční lovci
Krev je život
Mají tě ve své moci
Stváva se z tebe robot 

Nightmare

Temná luna svítila mi do oken a vítr burácel. Nemohl jsem spát. Okna mlátila až jedno v pokoji vítr vysklil. To byla rána tedy až jsem nadskočil. Ležel jsem na gauči a snažil se v tom rámusu číst oblíbenou knihu. Rozbité okno jsem teď neřešil. Bylo mi to nějak jedno. Vítr byl silný takže jsem počítal s tím, že ještě mnoho věcí rozbije. Takže proč teď řešit rozbité okno? Zapálil jsem si cigaretu a potahoval kouř do mých plic. Byl jsem silný kuřák, ale což to. A občasná ta sklenka dobrého moravského vína. Ano mám na Moravě kamaráda za, kterým občas jezdím. A tož to víte s ním nějaká ta sklenka padne, že? Ale moc se nevídáme. Je to dálka. A on věčně v práci a já též. Takže toho volného času moc není tedy, že? Avšak moravu jsem miloval. Ty kopce, krajinu, zříceniny hradů. Ano tyto věci mne zde chybí. Zavzpomínal jsem do dávných časů. Jak jsme se vlastně poznali. Dostal jsem v tom zamyšlení hlad tak jsem si došel do kuchyně pro něco k jídlu. Střepy z rozbitého okna mi křupaly pod nohami, ale mne to nevadilo. Měl jsem sice rozřezané chodidla, ale co se tím trápit, ne? Krev zbarvila podlahu kuchyně a chodby. To se uklidí zítra řekl jsem si. To je fuk. Došel jsem zpět do svého pokoje a začal jíst. Rohlíky s krabí pomazánkou. To miluji. Dobrota. Když jsem dojedl tak jsem se vrátil ke své knize. Nakonec jsem u ni usnul.

.........

Tma a nekonečná temnota. Svíce a hroby. Jsem na hřbitově? Co tu dělám? Stromy měly děsivou grimasu. Divně až děsivě mne sledovali. Ve stromech byli divné děsivé tváře co se na mne tak šíleně křenili. Až jsem se málem posral strachy. Vážně jsem se posral. Nadělal si do kalhot strachy. Ty šílené xichty. Proč mne sledují? Co jsou zač? Co tu dělám? Rudobílá záře mne osvítila tak, že jsem tím světlem oslepl a pochcal se. Bál jsem se. Nevěděl jsem kde jsem a co tu dělám? Ticho. Neprostupná temnota mne prosakovala. Jako by ta temnota byla mou součástí. Jako bych se díval do své vlastní duše. Ten nesnesitelný pocit mnou prostupoval. Bylo to vážně děsivé. Vážně.